Domov, který algoritmus nenapodobí

„Chtěl bys tento život prožít znovu, přesně takový, jaký byl, a pak ještě jednou, a znovu, navěky?“

Friedrich Nietzsche

Prožijte ho tak, abyste dokázali Nietzschemu odpovědět: ano.

Karina Svoboda

Vertex Group Development

Umělá inteligence už dnes dokáže poměrně přesně odhadnout, jaký byt si vyberete. Sleduje, co otevíráte, co ukládáte, kam se vracíte a kde postupně měníte názor. Z jednotlivých stop skládá obraz našich preferencí, někdy přesnější, než jaký bychom sami dokázali popsat do realitního formuláře.

Mě ale zajímá jiná otázka: dokáže někdy pochopit, proč se v určitém prostoru cítíme doma? Ne proč jsme na něj klikli nebo proč odpovídá rozpočtu, ale proč se v jedné místnosti přirozeně zdržíme déle, proč si všimneme ranního světla na dřevěné podlaze nebo proč se k určitému obrazu vracíme ještě několik dní poté, co jsme ho viděli.

Právě o této méně měřitelné vrstvě bydlení je Vinorum 1905 Lifestyle. O světle, vůni, dřevu, skle, umění, zvuku, knihách a věcech, které do interiéru přicházejí postupně. Dobrý domov podle mě nevzniká jedním velkým nákupem. Roste spolu s člověkem.

Když byt začne hledat vás

Ještě nedávno jsme na realitním portálu zadali lokalitu, dispozici, cenu, metry, balkon a výtah. Dnes se vyhledávání posouvá k hyperpersonalizaci.

AI systémy vyhodnocují, co si prohlížíme, ukládáme a k čemu se opakovaně vracíme. Nečtou tedy jen větu „chci tři pokoje a terasu“, ale také méně nápadné preference: že nás přitahují staré domy, že dlouho zůstáváme u fotografií místností s denním světlem nebo že jsme ochotni slevit z velikosti, pokud má prostor dobrou proporci.

Ondrej Linda, Senior Director of AI & Engineering ve společnosti Zillow, už dříve popsal tento princip přesně: samotným prohlížením, ukládáním a vyhledáváním nemovitostí lidé přirozeně vyjadřují své preference, explicitně i implicitně. Díky tomu jim může systém nabídnout i dům, který by při klasickém hledání minuli.

Zillow se od té doby posunul dál. Systémy pracují s průběžnou pamětí uživatele a začínají rozlišovat, co je dlouhodobá preference, co jen aktuální zájem a kde člověk postupně mění názor. Realitní portál se tak pomalu mění z katalogu v partnera v rozhovoru.

Českou stopu v tomto světě má například společnost Recombee, spoluzaložená Pavlem Kordíkem, která se dlouhodobě věnuje doporučovacím systémům a personalizaci. Její technologie našla využití také u americké platformy Crexi, zaměřené na komerční nemovitosti, kde už personalizace propojuje samotnou nabídku, vyhledávání, doporučení a další kroky směřující k transakci.

I český realitní trh může brzy vypadat jinak. Místo několika technických filtrů jednoduše řekneme: hledám byt deset minut od Jiřího z Poděbrad, ve starším domě, s vysokými stropy, hodně světla a klidnou ulicí; balkonu se klidně vzdám, pokud budou krásná původní okna.

A systém pochopí rozdíl mezi přáním a skutečnou prioritou.

Když algoritmus zná náš vkus až příliš dobře

Právě tady pro mě začíná zajímavější debata. Pokud algoritmus ví, že mám ráda modré sklo, tlumené barvy, vintage lampy a vysoké stropy, může mi během několika sekund nabídnout stovky velmi podobných variant.

Jenže dobrý vkus nevzniká pouze potvrzováním toho, co už známe.

Americký publicista Kyle Chayka před lety popsal fenomén AirSpace, tedy zvláštní podobnost bytů, kaváren a Airbnb napříč kontinenty. Sociální sítě tuto uniformitu ještě zesílily. Čím více ukládáme stejnou estetiku, tím více nám jí algoritmus vrací.

Proto mě stále víc zajímá prostor pro překvapení. Obraz, který bych si podle své historie nikdy nevybrala. Křeslo, které není bezchybné, ale místnost právě proto podrží. Barva, na kterou bych ve vzorníku neměla odvahu.

Vkus podle mě není jen schopnost vybrat správně. Je v něm i kus odvahy vystoupit z toho, co už bezpečně známe.

Můj biohacking začíná doma

Biohacking jsme si zvykli spojovat s chytrými hodinkami, spánkovými aplikacemi nebo ledovou vodou. Jenže pokud většinu života trávíme uvnitř budov, zásadní vliv má i prostředí, ve kterém se každý den probouzíme a usínáme.

Vzduch, světlo, akustika, teplota, materiály, barevnost, vůně a množství vizuálního chaosu nejsou jen otázkou estetiky. V součtu určují, jak se doma cítíme.

Mám ráda obyčejný okamžik, kdy ráno bosou nohou stoupnu na přírodní dubovou ševronovou podlahu a přes historické okno na ni dopadne první světlo. Nic se nemusí dít, a právě to je na tom cenné.

I proto jsme v Rezidenci Vinorum 1905 věnovali světlu tolik pozornosti. Neřeším ho až ve chvíli, kdy elektrikář potřebuje vědět, kam umístit bodovku. Patří do návrhu od začátku, stejně jako dispozice, barva nebo proporce.

V tomto vydání proto najdete také text Hynka Medřického, kterému s trochou nadsázky říkám guru světla. Jeho přístup k cirkadiánním principům připomíná jednu podstatnou věc: světlo není jen prostředek, díky němuž vidíme interiér. Je to biologická informace, která ovlivňuje rytmus dne, bdělost, spánek i způsob, jakým se večer naše tělo připravuje na odpočinek.

Vůni do půdorysu nezakreslíte

Podobně málo se v architektuře mluví o čichu, přestože právě vůně dokáže během několika vteřin otevřít vzpomínku na konkrétní místo nebo období života.

Proto mě bavila také spolupráce s Aria Pura na Vinohradech, která vůní doplnila náš dům i vzorový byt. Jakou jsme vybrali, si nechám na osobní návštěvu. Vůně ostatně funguje nejlépe tehdy, když ji nemusíte dopředu vysvětlovat.

Co vydrželo od roku 1905

Při rekonstrukci Řipské jsem si znovu uvědomila, jak přísným kritikem designu je čas. Některé materiály vypadají dokonale v den předání a za deset let prosí o výměnu. Jiné mají za sebou více než století a člověk před nimi stojí s otázkou, zda jsme se v některých věcech opravdu posunuli dopředu.

Jedním z takových momentů pro mě byla původní historická dlažba domu z roku 1905.

Nechtěla jsem zůstat u konstatování, že je stará a krásná, a proto jsme si nechali zpracovat dva odborné průzkumy. Jeden z posudků představoval investici kolem padesáti tisíc korun, ale právě u historického domu považuji za důležité nejprve pochopit, co máme před sebou, a teprve potom rozhodovat.

Ukázalo se, že nejde o dnešní keramickou dlaždici s tenkou povrchovou kresbou. Původní materiál má hutný střep o tloušťce přibližně 15 až 17 milimetrů a samotný barevný dekor zasahuje zhruba čtyři milimetry do jeho hmoty. Vzor proto není potisk, který se časem prošlape. Je skutečnou součástí dlaždice.

Fascinovala mě i technologie výroby. Ornament se vytvářel pomocí šablon vzhůru nohama, jednotlivé barevné vrstvy se skládaly z jemných minerálních směsí a teprve potom následovalo lisování a výpal. Dlažba byla navržená jako kompozice včetně lemů a rohových prvků, nikoli jako náhodně opakovaný dekor.

Právě v podobných chvílích pro mě slovo nadčasovost přestává být marketingovým výrazem. Máte před sebou materiál starý více než 120 let, po kterém chodily generace obyvatel domu, a přesto stále drží svůj charakter.

Takovou kvalitu nechci kopírovat. Chci na ni navázat.

Proto mohou v Rezidenci Vinorum 1905 vedle sebe stát původní dlažba, přírodní dubová ševronová podlaha, současné světlo, autorské sklo a vintage nábytek. Nemusejí pocházet ze stejného období, ale měly by obstát ve stejné otázce: bude to krásné i za několik desítek let?

V tom pro mě spočívá respekt k historii. Ne v jejím napodobování, ale v pokračování její kvality.

Staré věci v novém interiéru

Možná bychom očekávali, že s rostoucími možnostmi AI budeme chtít stále novější nábytek. Ve skutečnosti se ve špičkových interiérech vrací vintage, antiques i řemeslně kvalitní předměty s jasným původem.

Při práci na vinohradských činžovních domech v okolí Jiřího z Poděbrad se mi v tomto směru velmi osvědčila spolupráce se Studio Lavish v Bratislavě a Praze.

Nechci z historického domu vytvářet retro scénografii. Mnohem více mě baví jeden přesně zvolený vintage solitér, který vstoupí do současného interiéru a přinese do něj jinou časovou vrstvu. Starší křeslo, lampa nebo stolek už něco zažily a právě tato autenticita se nedá vyrobit na povel.

Minulost proto v interiéru nepoužívám jako kulisu. Beru ji jako další materiál, se kterým lze pracovat stejně jako s barvou, světlem nebo dřevem.

Umění nemá ladit s pohovkou

Stejný princip mám u umění. Nikdy bych nechtěla začínat větou: potřebujeme něco modrého nad sedačku.

Umění má na člověka zapůsobit a zanechat stopu.

V tomto čísle proto doporučuji také práci Terezy Strnad. Na jejích obrazech mě baví způsob, jakým propojuje odstíny, vedle kterých bychom při pohledu do vzorníku možná zaváhali. Tereza ale ví, co dělá, a právě napětí mezi jednotlivými tóny dává obrazům hloubku.

Může to být podvědomý tahák k barevné kombinaci, na kterou bychom si sami netroufli.

A možná začnete malým obrazem. Třeba prvním kusem sbírky pro své dítě. Nemusí být velký ani okázalý; důležitější je, zda má sílu zůstat s rodinou dost dlouho na to, aby se z předmětu stal příběh.

Prázdný byt nemusí působit prázdně

Při tvorbě dispozic Rezidence Vinorum 1905 jsem do projektu vložila to nejlepší, co jsem se během více než dvaceti let v developmentu naučila nejen v České republice, ale také ve Francii, Španělsku a Monaku.

Každá země má jiný vztah k bydlení, barvě, soukromí nebo reprezentaci. Základní potřeby jsou ale překvapivě podobné. Potřebujeme mít kam uložit věci, nechceme být celý den obklopeni vizuálním šumem, potřebujeme dobré světlo, příjemné materiály, správnou proporci a barevnou kompozici, která neunavuje.

Potřebujeme místo na klíče, dostatek úložných prostor, stěnu, která unese obraz, a někdy také kus prázdna, který nemusí okamžitě dostat funkci.

Proto nechci, aby klient po převzetí bytu cítil paniku z prázdných stěn a během jednoho víkendu objednal celý interiér z jednoho katalogu.

Mým cílem je připravit prostor natolik dobře, aby byl příjemný už téměř prázdný. Přírodní dubová ševronová podlaha, historické proporce, dobře zvolená barva, světlo, kvalitní kování a materiály mají vytvořit základ, který nepotřebuje zakrývat dekoracemi.

A potom může začít život.

Knihovna se může plnit deset let. Obraz objevíte při návštěvě ateliéru, sklo po rozhovoru s jeho autorem a gramofon ve chvíli, kdy zjistíte, že hudbu nechcete pouze slyšet, ale chcete jí věnovat večer. Jedno staré křeslo někdo znovu očalouní a jiný předmět si přivezete z cesty.

Právě tak vzniká interiér, který se nedá jednoduše zkopírovat, protože už nevznikl podle trendu, ale podle života jeho obyvatel.

Tak jako se maluje mistrovské dílo, vrstvu po vrstvě.

Dům, který začal svůj příběh v roce 1905

Vinorum 1905 samozřejmě nemůže začínat nikde jinde než v domě samotném, na adrese Řipská 1322/13 na Královských Vinohradech.

Jeho příběh nezačal naším developerským projektem. Začal v roce 1905 a pro mě je důležité tento rozdíl respektovat.

Na nějaký čas jsme dostali možnost o dům pečovat a přidat další vrstvu. Některé věci proto opravujeme, jiné necháváme znovu vyrobit tradičním způsobem a jinde vědomě dovolíme vstoupit současnosti.

Heritage sensitivity combined with contemporary execution.

Do tohoto domu vkládám nejen své profesní zkušenosti, ale také energii, emoce a důvěru ve velmi loajální tým lidí kolem sebe.

A chci zde poděkovat také našim sousedům. Rekonstrukce historického domu uprostřed Vinohrad není romantická fotografie ze stavebního deníku. Znamená hluk, prach, pohyb řemeslníků, dopravu a období, kdy okolí musí projevit velkou míru pochopení. Jejich trpělivosti si vážím.

Co najdete uvnitř Vinorum 1905

Tento magazín není katalog Rezidence Vinorum. Je to můj výběr lidí, věcí a myšlenek, které mě při její tvorbě ovlivnily.

Najdete zde text Hynka Medřického o cirkadiánním světle, autorské sklo, umění, vintage design, gramofony a zvuk, vůně, nové materiály i stoletá řemesla. Budeme se vracet k přírodnímu uprostřed města a doporučíme publikace i designové předměty, které mají šanci přežít víc než jednu sezonu.

Budeme přemýšlet také o tom, jak začít malou uměleckou sbírku pro své děti a jak vybírat věci, které si možná jednou budou chtít nechat právě ony.

Celým číslem se přitom vine jedna otázka: jak vytvořit domov, který už žádná umělá inteligence nedokáže přesně napodobit?

Myslím, že odpověď nakonec není technologická.

Stačí do něj pustit vlastní život.

Slovníček Vertex

Napříč publikací vás bude doprovázet také náš malý Slovníček Vertex, který vzniká úplně neplánovaně. Při schůzkách si do svého koženého notýsku zapisuji některá rčení a hlášky kolegů, většinou pronesené uprostřed situace, která v danou chvíli nikomu příliš vtipná nepřipadá.

Pak si notýsek vezmu na dovolenou, listuji jím a často se směji mnohem víc než ve chvíli, kdy daná věta vznikla.

Development je seriózní disciplína, ale ne natolik, abychom se při ní museli brát vážně úplně pořád. O některé z těchto vět se proto ráda podělím i s vámi.

Přeji vám příjemné čtení a budu ráda, když časopis někdy na chvíli odložíte, rozhlédnete se po vlastním domově a všimnete si něčeho, co už dlouho považujete za samozřejmost.

Třeba jen ranního paprsku světla na podlaze.

Ať Vinorum 1905 lahodí vašemu oku, ale také doteku, sluchu, čichu a všem smyslům, kterými domov skutečně vnímáme.

S láskou ke všemu krásnému, s respektem a pokorou k historii,

Vaše Karina Svoboda

Vertex Group Development